Příběh

Psal se rok 1948. Bylo ti 11 let, když se město začalo pomalu plnit zločinem, vraždy začaly být skoro na denním pořádku a ulice začala pozvolna ovládat mafie. A když se v nějakém městě usadí mafie, pro obyčejné občany to znamená jen jediné - pořádný průšvih. Nyní je rok 1955, je ti již 18 let a stal ses dospělým. Je normální den a ty se hned po konci vyučování oblékneš a míříš rovnou domů. Moc se domů těšíš, protože tvůj otec souhlasil, že tě dnes vezme s sebou na vyzvednutí další "zásilky". Před školou tě zastaví ředitel školy s utrápeným výrazem ve tváři a říká ti, že ho "to" mrzí. Ty samozřejmě nemáš ani tušení, o čem to mluví, ale ztrácet čas s ředitelem se ti nechce, tak mu jen souhlasně pokývneš a vyrazíš domů. Čím blíže se přibližuješ k domovu, slyšíš zesilující se zvuk policejních a záchranářských sirén. Jdeš se podívat blíž - dvě policejní auta a sanitka - před tvým domem. Chceš vědět, co se děje, ale policie tě do domu nepouští. Použiješ tedy tajné zadní dveře, zarostlé břečťanem, vedoucí do sklepení domu, kterými jsi v dětství utíkal za kamarády. Ze sklepa jdeš po schodech do přízemí domu. Schován za roh u dveří si nepozorován všimneš skupiny policistů stojících ve vašem obývacím pokoji. Něco jim leží pod nohama. Zaostříš pohled na podivné předměty na zemi. Jsou to dvě lidská těla - poznáváš v nich své rodiče. V tu chvíli ti v záchvatu úzkosti proběhne před očima celý život. Točí se ti hlava, je ti špatně, jen stěží dokážeš udržet slzy. Rozhodneš se tedy utéct. Při cestě zpět do sklepa si všimneš dvou dopisů ležících v kuchyni na jídelním stole. Jdeš blíž, v kuchyni na zemi vidíš velké krvavé skvrny. Bereš do ruky první dopis.

Čteš ho:

Můj milý synu, vím, že už nemám moc času a že jsem v životě udělal spoustu chyb, ale chtěl bych se s Tebou rozloučit. Největší chybu jsem ale udělal teď, když jsem se vrátil do našeho domu s vědomím, že mě pronásledují "oni" a tím je přivedl i k Vám. Kvůli našim dluhům jsem se nechal zlákat a začal jsem rozvážet zásilky kontrabandu pro nelegální organizace. Když jsem "jim" řekl, že už v tom nechci pokračovat, ujistili mě, že to bude to poslední co udělám. Tak jsem to udělal. Dostaň mámu do bezpečí, všechno mě to moc mr... *dopis končí krvavou skvrnou*

Jakmile dočteš první, popadneš druhý dopis:

Mladíku, upřímně mě mrzí Tvá ztráta, a byl bych ochoten nabídnout Ti slušně placenou práci u nás. Za 4 týdny si přijdu pro odpověď, přemýšlej o tom. Neradil bych Ti být tak bláhový, jako byl Tvůj otec. Přikládám obálku s 500$, abys věděl, že o Tebe stojíme.

Se strachem v očích přemýšlíš, co dál. Popadneš obálku s penězi a utíkáš co nejdál od domova. Rozhodl ses. Vezmeš pomstu za matku i otce do vlastních rukou. Schováváš se na ulici a cvičíš své dovednosti, abys byl schopen si to s vrahy vyřídit. V posilovně se seznámíš s člověkem, který se nabídne pomoci ti s tvou pomstou. Jmenuje se Johny Loretto. Ti mafiáni nelhali. Za 4 týdny si tě opravdu našli. Postaví se před tebe a Johnyho ozbrojená pětičlenná skupinka mafiánů a jeden z nich se ptá: "Tak jak ses rozhodl?". Jakmile slyšíš ta slova, už s jistotou víš, že jsou to jedni z těch, kteří zabili tvé rodiče. Teď máš šanci se jich zbavit, byla by škoda ji nevyužít. Ihned se postavíš na nohy, bleskurychle popadneš nejbližšího mafiána, sebereš mu zbraň, a použiješ ho jako lidský štít. Johny chápe tvůj úmysl a spolu s tebou začíná střílet po mafiánech. Ostatní mafiáni také reagují střelbou, ale kulky se zavrtávají jen do tvého lidského štítu. Oba dva zbývající mafiány zastřelíte. Očima zkrvavenýma touhou po pomstě pouštíš mrtvého mafiána ze svého sevření a zbraň mu vkládáš do jeho studené, ztuhlé dlaně. Oba dva utíkáte z toho místa a přestáváte se schovávat. Začni od začátku! Dokážeš přemoci největší mafiány ve městě?